Stín Po Nás Dvou - Helena Vondráčková

H: Dům tichem zní,

nahlížím

do prázdných skříní,

rolety stíní

tvůj nový stůl,

kam vrátil jsi klíč.

Smích

zůstal žít v ozvěnách.

Už jen zbývá

kufr, co skrývá

ten stín po nás dvou,

naši chvíli zlou.

Sbor: Měla jsem svým očím věřit víc

H+Sbor: než těm vzdušným zámkům.

H: Netuším, co byl ráj

a co z něj jenom hrál.

Ze žil mi pil klid i žár.

H+Sbor: Ještě chvíli tam stál,

jak bez obrazu rám.

Co prý má říct než jen,

že chce být sám?

A já svůj vztek ovládám,

možná slabá se zdám.

Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,

nevíš,

kolik sil, lásko zlá, ještě mám.

H: Je polštář sám,

kde byl pár.

Všeho je půl,

půl světa mám,

svůdná je noc,

když pálím náš chrám.

Mým přátelům (H: přátelům)

i mé matce lhát,

že život jde dál,

jde dál jak si přál.

Klidně troufám si říct,

že i na tohle mám!

Sbor: Měla jsem svým očím věřit víc

než těm vzdušným zámkům (H: vzdušným zámkům)

H: Netuším, co byl ráj

a co z něj jenom hrál.

Ze žil mi pil klid i

H+Sbor: žár.

H+Sbor: Ještě chvíli tam stál,

jak bez obrazu rám.

(H: jé)

Co prý má říct

než jen, že chce být sám?

(H: oh, oh, oh, oh)

A já svůj vztek ovládám,

možná slabá se zdám.

Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,

nevíš,

kolik sil, lásko zlá, ještě mám.

H: Říkám:

Měla jsem svým očím věřit víc

H+Sbor: než těm vzdušným zámkům.

Netuším, co byl ráj

a co z něj hrál.

Ze žil mi pil klid i žár.

H+Sbor: Ještě chvíli tam stál, (H: chvíli tam stál)

jak bez obrazu rám.

Co prý má říct než jen,

že chce být sám?(H: sám)

A já svůj vztek ovládám,

možná slabá se zdám.

Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,

nevíš,

H: kolik sil, lásko zlá, ještě mám

H+Sbor: Ještě chvíli tam stál

jak bez obrazu rám.

Co prý má říct než jen,

že chce být sám?

(H: že chce být sám)

Já svůj vztek ovládám, (H: ovládám)

možná slabá se zdám.

Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,

nevíš,

H: že si svá křídla vzít nenechám.