Sblížení - Helena Vondráčková

1. Vím, to se stává, že lidé jdou

Léta se míjejí a slepí jsou

Tvář kterou ve snách v očích máš, á

Tam, kde ji potkáš, nevnímáš

Vím to se stává, (je to zvláštní)

Že lásky snáz (v sněžných závějích)

Hledáme v dálkách (smysluprázdných)

Než blízko nás (když Tě míjejí)

Vím, že mě stokrát potkáváš

(má tě ráda a on rád tě má)

Vím, že mě stokrát nepoznáš, ani já

R1: (Ať se soužíš, ať jsi ztrápená

Vždyť ty toužíš a on rád Tě má

Je to láska i když tvář nemá)

Vím, já to vím

(jméno a příjmení, místo a stáří)

Je to vzácné, je to souznění

Je to láska, je to sblížení

Je to nádherný dotyk vzdálený

Vím kdo jsi, vím co jsi, máš tisíc tváří

2. Čím se to stává, že oči dvou

Léta se míjejí jak rána s tmou

Víš, je to zvláštní, řekni sám

Že si teď s tebou povídám

Proč náhle přání (každá hláska)

Co v očích máš (něžné souznění)

Marně se brání (je to láska)

Mám asi táž (je to sblížení)

Sním, že Tě stokrát potkávám

(má tě ráda a on rád Tě má)

R2: (Je to krásné, lidské souznění

Vskutku vzácné, vskutku sblížení

Dotyk blízký, dotyk vzdálený)

Vím, já to vím

(jména a příjmení v lásce ti dávám)

Oči snílků, něha smíření

To je láska, to je sblížení

Prudká závrať, sladké toužení

Vím kdo jsi, vím co jsi, věčnou se stává

Je to vzácné, je to souznění

Je to láska, je to sblížení

Je to nádherný dotyk vzdálený

Ví kdosi, ví cosi, má tisíc tváří