Runway tu zůstává - Helena Vondráčková

Už motor zase všechnu sílu sbírá,

už z černých jícnů trysek dere se hřímání.

Zvolna svítá.

Já od zábradlí rampy chvíli koukám,

jak v nitru karavely roluješ runwayí

někam k dálkám.

A náhle mě tak napadá,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná, jako já, cenu dní,

už v loučení tuší vítání.

Už pilot jistě dostal příkaz vzlétnout,

jen rituální - zlom vaz — od věže řídící

ještě zbývá.

A k tomu už jen dlouhá runway svítí,

svou šňůrou jasných světel barevně zářících

sbohem dává.

A proto mě tak napadá,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná, jako já, cenu dní.

Už v loučení tuší vítání.

A proto mě tak napadá,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná, jako já, cenu dní.

Už v loučení tuší vítání.

Tak nechá uschnout slzy mělkých louží.

Chce zase vítat stroje k domovu mířící

v plné kráse.

A proto mě tak napadá,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná cenu svých vlastních dní,

už v loučení tuší vítání.

Ta runway je jako já,

ta runway tady pořád zůstává.

Zná loučení mnoha dní,

přesto je stále plná doufání.

Už motor zase všechnu sílu sbírá,

už z černých jícnů trysek dere se hřímání.

Zase svítá.

Já od zábradlí rampy chvíli koukám,

jak v nitru karavely roluješ runwayí

někam k dálkám.

Už pilot jistě dostal příkaz vzlétnout,

jen rituální - zlom vaz — od věže řídící

ještě zbývá.

A k tomu už jen dlouhá runway svítí,

svou šňůrou jasných světel barevně zářících

sbohem dává.