To je tvý Waterloo - Helena Vondráčková

To je tvý Waterloo,

konec výher, jasnej pád.

To je tvý Waterloo,

orel s trůnem se už kácí.

Teď se svou šerpou ubohou

můžes se jen kát.

Mně ležíš spoután u nohou,

ztrácíš majestát.

A setník tvůj štít zakryl

sítem pavoučím.

Já teď poroučím

a druhej ztrácí.

To je tvý Waterloo,

kterým splácíš starej hřích.

To je tvý Waterloo.

Co je s jízdou?

Nemáš žádnou.

To je tvá píseň labutí,

píseň pro můj smích.

A kalich s hořkou pachutí

přijmeš z rukou mých.

Zde podpiš vlastní ortel

černý na bílým.

Já svý docílím

a budu mít pod mou.

To je tvý Waterloo,

smutnej zánik, jasnej pád.

To je tvý Waterloo,

doba králů se už krátí.

Tři chudý koňský povozy

z dálek přichvátaj.

Tvou duši černou povozí

černej vozataj.

A polní oltář bude

tečkou za bitvou.

Já jsem paní tvou

a to teď platí.

Hlavu neskláněj, ať vidím pláč.

Koně uháněj zdupanou trávou.

Co je s tvou slávou?

To je tvůj zánik a tvůj pád.

Jsi pod mým přímým velením,

s tím se nedá hnout.

A na můj ostrov Helenin

půjdeš zestárnout.

Tam je vás víc než tucet,

Pán Bůh žehnej vám.

Já jen zakejvám

a budeš v mracích.

To je tvý Waterloo,

dravec sám pad do mejch pout.

To je tvý Waterloo,

orel s tůnem se už kácí.

Tys neměl, neměl podlehnout.

To nesmíš.

Kdo mě má rád,

mě předem ztrácí.

Tys neměl, neměl podlehnout.

To nesmíš.

To je tvůj zánik a tvůj pád.