Bílá Hora - Karel Kryl

Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na

Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední

Praporec — moravský praporec Šlikův.

U zdi letohrádku padl

Do posledního muže.

Píseň nazvaná Poslední Moravan

Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou

A zvony odletěly za větrem do Říma

Obzor se rdí, můj táto

Hanbou šarlatovou

Už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá

Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů

Jen oči pod přilbicí snad ještě doufají

A mlhy zlé se valí do děr od hrabošů

I do ran na orlici, kterou už poutají

(r): Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry

Hřeben větru rozčesává pera plamenná

Věřili jsme na pokoru u popravčí káry

Zlatá doba nenastává, bude kamenná

Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory

Mít duši nestydatou a mozek bez ceny

Být králem lstí a snadno vzít si bez pokory

Na svatbu se Zubatou železné prsteny

Není to med, zas píti číši vrchovatou

A věřit na proroky v chorálu polnice

Sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou

Na erbu pro otroky — pro naše dědice

(r): + bude kamenná, bude kamenná.