Morituri te salutant - Karel Kryl

Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína

a šedé šmouhy kreslí do vlasů.

A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná

a pírka touhy z křídel paegasů.

A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná

a pírka touhy z křídel paegasů.

Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,

má v ruce štítky v pase staniol.

A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma

dvě křehké snítky rudých gladiol.

A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma

dvě křehké snítky rudých gladiol.

Seržante, písek je bílý jak paže Daniely,

počkejte chvíli, mé oči uviděly

tu strašně dávnou vteřinu zapomění.

Seržante, mávnou a budem zasvěceni.

Morituri te salutant!

Morituri te salutant!

Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá

a písek víří křídlo holubí.

A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá

a zvedá chmíří, které zahubí.

A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá

a zvedá chmíří, které zahubí.

Cesta je tér a prach a udusaná hlína,

mosazná včelka od vlkodlaka.

Rezavý kvér, můj brach, a sto let stará špína,

a děsně velká bílá oblaka.

Rezavý kvér, můj brach, a sto let stará špína,

a děsně velká bílá oblaka.

Seržante, písek je bílý jak paže Daniely,

počkejte chvíli, mé oči uviděly

tu strašně dávnou vteřinu zapomění.

Seržante, mávnou a budem zasvěceni.

Morituri te salutant!

Morituri te salutant!