Cesta - Krystof, Tomas Klus

Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát

Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají

Kus něhy ti za nehty slíbí a dají víc síly se prát

Na dně víc dávat, než brát

A i když se vleče a je schůdná jen v kleče

Donutí přestat se zbytečně ptát

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky

Co řvou, že už mi doma neotevřou

Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát

Mít svůj chodník slávy a před sebou davy

A přes zkroucená záda být součástí stáda

Ale zpívat a hrát, kotníky líbat a stát

Na křídlech všech slavíků a už jen tak ze zvyku

Přestat se zbytečně ptát

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky

Co řvou, že už mi doma neotevřou

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky

Co řvou, že už mi doma neotevřou