Ten vůz už jel - Marie Rottrova

V téhle čekárně nazvané svět,

stojím pěkných pár dní a let.

Čekám autobus co měl tu jet, a já měla jet s ním.

Má prý průhledy z růžových skel,

jeho cena snad stále stoupá.

Kde jen vězí se ptám jak hloupá, i když v podstatě vím.

R: Ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená.

Tys líbal spánky mé a čas náš stál i běžel zároveň.

To byl ten čas, kdy víš, co je to štěstí a co znamená

a pak je poztrácíš, štěstíčka z poutí.

S prošlou jízdenkou v kapse jdu dnes,

cestou ve tvaru písmene eS.

Hledám někoho kdo by mě svez a já jela bych s ním.

Někde blízko snad bloudit by měl,

malý autobus s nákladem štěstí.

Třeba cestu si dál ke mně klestí, i když v podstatě vím:

R: Ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená.

Tys líbal spánky mé a čas náš stál i běžel zároveň.

To byl ten čas, kdy víš, co je to štěstí a co znamená

a pak je poztrácíš, štěstíčka z poutí.

Ještě nabírám dech ještě žiju si, chci pálit stůj co stůj.

Ne nejsem asi z těch, co nic nemusí,

a tak názor měj si svůj,

jen mě nelituj i když já si říkám dál:

Ten vůz už jel, je přece zázrak, že tu vůbec byl.

Jen objel světadíl a snad se vrátí.

Ten vůz co šťastný byl, pro mě se vrátí.