Ptáče - Raduza

Vyletělo malé ptáče

zachvělo se listoví

v prak vložilo kámen práče

že jedinou větou ví

stejně láska, jako bitva

může náhle započít

můžem marně silou plýtvat

nebo minci v ruce otočit

Vyletělo ptáče z lesa

vzneslo se výš poprvé

ruka s prakem dolů klesá

lásko moje, potrvej

možná jsme tu jenom na skok

než do lesů bude mžít

miluj mě, vždyť nevíš lásko

jak dlouho ještě budem žít

Probudilo ptáče Vesnu

s prvním jarním skřivanem

vítr vane jako ve snu

kéž tě ke mně přivane

přijď za mnou dnes, ne až zítra

večeře je na stole

možná nedožijem jitra

a možná jsme tu na sto let