Jelen - Jelen

Na jaře se vrací od podzima listí,

mraky místo ptáků krouží nad Závistí,

kdyby jsi se někdy ke mně chtěla vrátit,

nesměla bys, lásko, moje srdce ztratit.

Zabil jsem v lese jelena,

bez nenávisti, bez jména,

když přišel dolů k řece pít,

krev teče do vody, v srdci klid.

Voda teče k moři, po kamenech skáče,

jednou hráze boří, jindy tiše pláče,

někdy mám ten pocit, i když roky plynou,

že vidím tvůj odraz, dole pod hladinou.

Zabil jsem v lese jelena,

bez nenávisti, bez jména,

když přišel dolů k řece pít,

krev teče do vody, v srdci klid.

Na jaře se vrací listí od podzima,

čas se někam ztrácí, brzo bude zima,

svět přikryje ticho, tečka za příběhem,

kdo pozná, čí kosti zapadaly sněhem.

Zabil jsem v lese jelena,

bez nenávisti, bez jména,

když přišel dolů k řece pít,

krev teče do vody, v srdci klid.

Zabil jsem v lese jelena,

bez nenávisti, bez jména,

když přišel dolů k řece pít,

krev teče do vody, v srdci klid.